Různé

Amyloidóza

Amyloidóza močového měchýře je velmi vzácná, většinou se jedná o primární amyloidózu, obvykle AL lambda. Dosud bylo publikováno kolem 50 případů. Klinické příznaky jsou obvykle hematúrie, což společně s cystoskopickým vzhledem zdrsnělé nerovné sliznice vede ke klinické diagnóze uroteliálního tumoru. Amyloidóza však může vytvářet tumoriformní nodulární či polypovité útvary, které rovněž makroskopicky napodobují uroteliální tumor. Depozita bývají lokalizována často v oblasti lamina propria. Amyloid lze prokázat řadou technik, v současnosti se však stále považuje průkaz Kongo červení za zlatý standard, přestože výsledky nejsou zcela specifické.

Endometrióza

Endometrióza se vyskytuje v močovém měchýři poměrně vzácně. Vyskytuje se u žen, zcela ojedinělé případy byly publikovány u mužů, vždy v souvislosti s estrogenní léčbou při adenokarcinomu prostaty. V literatuře se udává, že až 50% případů endometriózy u žen je spojeno s předchozím chirurgickým výkonem v malé pánvi. Průměrný věk pacientek je kolem 35 let. Klinicky se projevují periodicky se opakující bolestivostí v podbřišku, či pocit plnosti močového měchýře. Často je však endometrióza klinicky zcela němá. Cystoskopicky jde většinou o temně zbarvené noduly, které jsou lemované překrvenou sliznicí.. Histologická diagnostika se neliší od diagnostiky endometriózy v jiných lokalizacích.

Endocervikósa močového měchýře

Endocervikóza může být přítomná v močovém měchýři současně s endometriózou. Je dávána do souvislosti s výskytem paramesonefrických zbytků ve stěně močového měchýře. Vyskytuje se nejčastěji u dospělých žen od 3.-4. decenia věku. Klinicky se projevují hematúrií, dysúrií či suprapubickou bolestivostí. Může jít o mikroskopické struktury, které vytvářejí na sliznici tkáňové+, ale popisovány jsou i objemné léze o průměru 5 cm. Histologicky jde o žlazky lemované oploštělým, či dobře zachovalým cylindrickým epitelem endocervikálního typu místy s řasinkami. V diferenciální diagnostice je nutné odlišit je od struktur adenokarcinomu. Zvláště endocervikózu s produkcí mucinu, který může být přítomen jak v lumen žlazky, tak vzácně v okolním stromatu.

a) b) Endocervikósa močového měchýře

Struktury urachu

Zbytku urachu bývají někdy nalézány v okolí močového měchýře či ve stěně močového měchýře. Nejčastěji jde o cystické útvary lemované variabilním epitelem od plně diferencovaného urotelu přes kubický až k atrofickému epitelu. Urachální zbytky bývají spojeny s výskytem primárních adenokarcinomů močového měchýře.

Uretrální polyp (prostatický polyp, ektopická prostatická tkáň, adenomatózní polyp)

Vyskytuje se nejčastěji v uretře, může však být lokalizován v odstupu uretry a vyčnívat i do močového měchýře. Pokud je léze lokalizovaná přímo v močovém měchýři, pak nejčastěji v oblasti trigona. Věk pacientů se pohybuje v širokém rozmezí od 20 do 67 let. Klinicky se nejčastěji projevuje obstrukčními příznaky spojenými s hematúrií. Histologicky je tvořen papilárně uspořádaným tumorem lemovaným epitelem prostatických vývodů. Epitelová komponenta reaguje imunohistochemicky dobře s prostatickými markery.

Pooperační vřetenobuněčný nodulus

Jde o lézi známou z patologie prostaty i jiných částí urogenitálního traktu, který je nejčastěji tuto afekci vytváří. Většinou je tvořen nenápadnou nodulární hmotou, může však dosáhnout i větších rozměrů a pak napodobit jak cystoskopicky, tak následně histologicky maligní mezenchymální tumor. Tvořen je převážně vřetenobuněčnými elementy uložené v ložiskově edematózním stromatu. Vřetenité buňky často vykazují mitotickou aktivitu, atypické mitózy se však nevyskytují.

Morfologicky velmí odobnou afekcí je inflamatorní pseudotumor, který se rovněž vyskytuje nejčastěji v urogenitálním traktu. Na rozdíl od pooperačního vřetenobuněčného nodulu chybí předcházející chirurgický výkon.