Jde o raritní lézi, která je histologicky totožná s vilózním adenomem zažívacího traktu.
Histologicky jde o tumor prakticky totožný s primárním adenokarcinomem močového měchýře, který vychází ze sliznice. Zcela vyjímečně je popisován u mladých pacientů. Obvykle se vyskytuje u starších dospělých, nejčastěji v 5. a 6. dekádě. Lehce mezi pacienty převažují muži.
Pro odlišení adenokarcinomu vycházejícího z urachu od "běžného" adenokarcinomu močového měcháře je velmi důležitý makroskopický popis tumoru:
Urachální adenokarcinom se vyskytuje v oblasti apexu a hlavní nádorová masa je lokalizována ve svalovině stěny měchýře. Sliznice močového měchýře může být neporušená, nad nádorovou masou se však někdy vyskytují ulcerace.
Histologicky může jít o typický adenokarcinom, někdy s výraznou hlenotvorbou až vzhledu tzv. koloidního adenokarcinomu, který se vyskytuje častěji v mammě, slinných žlazách či v kůži. Urachální adenokarcinom může věrně napodobovat adenokarcinom intestinálního (kolonického) typu. Vzácněji bývá popisován disociovaně rostoucí adenokarcinom z prstenčitých buněk.
V diferenciální diagnostice je nutné odlišit zejména metastázu adenokarcinomu z jiného zdroje. Dále je třeba odlišit "běžný" adenokarcinom močového měchýře. K tomu napomůže jednak makroskopický vzhled nádoru a dále absence změn typu cystitis cystica (intestinalis) v okolní sliznici u urachálního adenokarcinomu. Někdy se podaří rovněž prokázat zbytky urachálních struktur v okolí nádoru.
Na biologické chování urachálních adenokarcinomů a jejich léčbu nejsou jednotné názory. Některé práce hovoří o stejné prognóze, jako u "běžných" adenokarcinomů, jiné sestavy prokazují agresivnější průběh u urachálních lézí. Rovněž na léčbu neexistují jednotné názory. Někteří autoři uvádějí rezistenci k radioterapii.